Prosím nekopírujte mé články. Píšu je sama a od nikud to taky nekopíruju. Pokud ovšem budete po tom tolik toužit tak si to okopírujte, ale napište zdroj! Arigatou! :3

P.S. Mé povídky ale nekopírujte za žádnou cenu! Dalo mi to hodně práce. ;3 Ale ty povídky jsou stejně tak strašné že to ani kopírovat nebudete chtít. :P

Na konci... 0.07

22. března 2013 v 13:16 | Yuki Ri |  Povídky
Hi everyone! ^^
Dneska jsem trochu s povídkou rychlejší, protože mám hodně nápadů, tak to chci rychle dopsat abych se dostala do toho "jádra povídky." :D Tam to bude opravdu zajímavé. Muhehehe... Tak jo, víc k tomu nemám. Užijte si povídku! =^^= Btw pořád píšu za Reie. :3

"Hele, nemyslím že bys ses tam měl hrabat." Stál jsem za ním a chytil mu ruku. Přeci jen jsou to Sukiny soukromé věci. Chiga se odtrhl z mého sevření. "Když mi sama nechce vysvětlit co je vlastně zač, tak si to zjistím sám!" Byl trochu rozčílený. Dobře, hodně rozčílený. Ovšem moje trpělivost taky začala přetékat. "Nemůžeš se jí tam hrabat!" Už jsem trochu zvýšil hlas. Chiga se pousmál a pronesl. "Taky ji miluješ?" Byl to divný pocit. Něco jako směs smutku, naštvanosti, ale i radosti. Radosti? Taky si to neumím vysvětlit. Asi jsem to už potřeboval někomu říct. "Tshe..." Odfrkl si. "Co je?" Jeho "tshe..." byla dost divná odpověď. "Jen že se už nedivím že mě nechtěla. Bránila se." Usmál se. Dobře moje reakce byla trochu přehnaná, když jsem mu dal přes hubu, ale neudržel jsem se. Chiga byl na čtyřech, sice mu tekla krev z nosu, ale pořád se divně smál. Stoupnul a..."DOST!!" Za námi stála rozčílená Suki. V ruce držela nůž. Nemohl jsem tomu uvěřit že by zašla tak daleko. "Věděla jsem že to nemám dělat. Jsem blbá..." Šla proti nám s nožem. "Hele...Klid, jo?" Ozval se Chiga, ovšem Suki šla do toho "skladiště" a rozpárala vztekle všechny plyšáky. Brečela. Oba dva jsme se na ni dívali trochu ustaraně, ale nikdo z nás neměl odvahu za ní jít. Když byla s prací hotová sedla si a nůž hodila za sebe do toho bordelu. "Je to moje vina...Gomenasai." Utřela si slzy. S Chigou jsme si vyměnili pohledy a přistoupili k ní. "Chcete slyšet pravdu?" Vstala a znovu si utřela slzy. Vypadala jak malý děcko. Dost roztomile. Já jen přikývl. Chigu jsem moc nevnímal, ale tuším že také souhlasil. "Dobře, běžte si sednout udělám čaj a něco donesu." Sedli jsme si. Radši jsme se na sebe ani nekoukli. Myslím že by jsme se možná začali zase prát. Čuměl jsem si na nohy a předstíral že je to velmi zajímavé. Kdybych možná ještě řekl "Hmmmm.... Nohy..." vypadalo by to velmi komicky. Ale to je jen moje představivost. Suki přišla a sedla si mezi nás. Každému dala šálek s divně vypadající kapalinou, kterou bych nerad nazval čajem, přesto jsem to ochutnal. Byla to směs bylinbek, ale ohromně dobré. "To je skvělý!" Nemohl jsem si pomoct. Suki se usmála a z podstolu vytáhla velký, evidentně dost starý šanon. "Před šesti lety jsem byla dost známou j-rockovou zpěvačkou..." Otevřela šanon a podala každému z nás pár fotek." Byla jsem dost dobrá. Dobře hodně dobrá. Byla jsem opravdu hodně slavná, ale zašlo to hodně daleko. Prakticky jsem byla na konci svých sil, přesto jsem dál zpívala. To jsem neměla dělat, protože mi potom doktoři řekli že mám nádor v krku, kvůli kterému za chvíli nebudu moci zpívat a že si zato můžu vlastně sama. Já jim to nevěřila a stejně jsem dál zpívala. A potom se to stalo. Připravovala jsem se s mojí starou kapelou na velký koncert v Tokyu. Už den před tím mě trochu bolelo v krku, ale brala jsem to na lehkou váhu. Myslela jsem že mě jen bolí v krku kvůli nachlazení. Ani náhodou mě nenapadlo že druhej den by mě odvezli do nemocnice a do svých osmnácti neceknu ani hlásku. Nemohla jsem prostě mluvit. V osmnácti jsem už mohla aspoň šeptat, to mě totiž tolik nebolelo. Nakonec jsem se s tím naučila žít, dokonce jsem mohla mluvit normálně. Byla jsem hodně slabá a často chodila k doktorům, když jsem se jich zeptala jestli bych mohla zpívat, tak mi vynadali ať mě něco takové vůbec nenapadá, že mám být ráda že jsem vůbec naživu. Další problém byl že jsem něměla maturitu. Nevěděla jsem jak budu žít dál. Nebýt šéfika, tak je ze mě bezdomovec. Jednou za mnou totiž přišel s tím že zakládá novou skupinu a potřebuje novou manažerku. Nikdy by mě nenapadlo že to budou takový nezvladatelný bestie jako vy. Ale stejně si myslím že budete nejlepší." Usmála se. Já s Chigou jsme byli dost... Nevím ani pořádně jak ten pocit posat. Nejlépe výstižné je asi...překvapený? Ano, to je ono. Podíval jsem se na hodinky. "Etooo... Nechci nic říkat, ale je už půl šesté." Chiga se podíval na mobil. "Fakt že jo. Jdem do práce. Pohni bestie." Popostrčil mě. Mrknul na mě a usmál se. Jo zase starej Chiga. "Počkejte musím se nachystat!" Suki vyběhla po schodech. Nevím jistě byl dobrý nápad mě tady nechat samotnýho...s ním. Dobrá, nebudu si ho všímat. Naštěstí si Suki šla jen pro tašku. Vyrazili jsme.

Omlouvám se Tér-chan, protože dneska ještě žádná velká akce se konat nebude. :D Ani tvé yaoi. :D Příští díl, no. ;D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama