Prosím nekopírujte mé články. Píšu je sama a od nikud to taky nekopíruju. Pokud ovšem budete po tom tolik toužit tak si to okopírujte, ale napište zdroj! Arigatou! :3

P.S. Mé povídky ale nekopírujte za žádnou cenu! Dalo mi to hodně práce. ;3 Ale ty povídky jsou stejně tak strašné že to ani kopírovat nebudete chtít. :P

Na konci... 0.06

21. března 2013 v 12:42 | Yuki Ri |  Povídky
Gomenasai, opravdu dloooouho jsem tu nebyla. :( Ale budu se to snažit teď napravit, protože mám nápady! Yoohoo! :D A teď si užijte další část povídky. ;)

Nemohla jsem přestat brečet. Nevím ani vlastně proč. Možná proto že kdyby Rei nepřišel byla bych asi na kusy rozřezaná a pohozená někde v křoví, kde by mě pak našli nějaké děti a měli by doživotní trauma. Rei mě držel kolem ramen. Dal mi jeho černou mikinu kolem ramen. Myslím že mi to nějak zvláště nepomohlo abych přestala brečet jak malý děcko. Spíš naopak, ale stejně jsem si tu mikinu nechala, abych mohla vnímat jeho vůni. "Kde teď? Ještě jsem k tobě nešel." Usmál se nervózně. Ano, opravdu u mě ještě nebyl. Chiga, Nero, Kazuya a Eliot už u mě byli když jsem jim pomáhala na úplném začátku jejich kariéry. Seznamovala jsem je s kostými, jakto chodí na koncertech a na točení videoklipů. Vlastně jsem je seznámila se vším.
"Etoo... Teď zahni doleva. Vidíš ten šedej barák?" Zeptala jsem se. Rei jen přikývl. "No tak tam bydlím." Už nic neříkal, jen mě doprovodil k domu. Bydlela jsem sama, ale nevadilo mi to. Byl to takový vcelku středně velký domek s dvěma pokoji, kuchyní, obývacím pokojem, koupelnou, záchodem a ještě s takovou malinkou místností kterou používám na svůj bordel. Rei se ke mě otočil jak při loučení. Hned jsem ho zadržela. "Jestli si myslíš že jen tak odejdeš tak se mýlíš. Já tady SAMA nezůstanu." Sama jsem musela hodně zdůraznit. Rei se na mě vyjekle podíval. "Ale,... Nebude to nikomu vadit? Víš vypadá to divně, když kluk zůstává přes noc s holkou." Usmál se a utřel mi slzy. Už jsem nebrečela. Prostě najednou se to zastavilo. Asi má Rei nějáké antibrečící schopnosti nebo já nevím. Taky jsem se usmála. "Neboj, nikdo se o tom nemusí ani dozvědět." Mrkla jsem a táhla ho ke dveřím. Najednou se ozvalo. "Suki!" Zdálky na mě křičela nějaká osoba, ale jeho hlas jsem znala. Když se osoba pořád přibližovala, poznávala jsem už rysy obličeje. "Chiga?!" Už byl u mě a vražedně se díval na Reie. "Co tu děláš?" Zeptala jsem se ho, trochu překvapeně, ale snažila jsem se dělat klidnou. "No ty jsi mi volala, ale já měl vypnutý mobil a když jsem ti volal nazpátek tak jsi mi to už nebrala, tak jsem běžel za tebou." Podívala jsem se na telefon. Cože?! On mi volal 15 krát? Trošku jsem se umála. Bylo to fakt roztomilý. Ale pak jsem si vzpomněla že bych mu to měla asi vysvětlit. "Přepadli mě." Schovala jsem mobil a dělala klidnou, tak jak mě všichni znají. Toho nebrečícího a neusmívajícího robota. "What?! A nic ti není?!" Nechtěla jsem se o tom bavit, ale co mi už zbývalo. "Mám jen pár škrábanců. Nebýt Reie tak už jsem kaput. A prosím, dál to nerozebírej, nechci se o tom více bavit. Mimochodem když už jsi přišel, tak tu taky zůstaň mám dva pokoje, v jednom můžete být vy dva, pokud to přežijete. Ale jestli budete problémoví tak váís okamžitě vykopnu." Rei se trochu zahihňal. "Stará Suki..." Zamumlal si. Já ho na oplátku kopla do kolena. Otevřela jsem dvěře, přičemž jsem nechala ty bestie vstoupit jako první. "Chovejte se jako doma." Lehce jsem se usmála. Kluci byli překvapení. "Proboha! To je dokonalý bydlení!" Ozval se Rei už někde z kuchyně. Kdy se tam vlastně dostal? Ještě před chvílí byl vedle mě. Chiga prozkoumával obývací pokoj. "To je cena zpěváčky roku?" Chiga držel v ruce zlatou šošku. Do háje! Zapomněla jsem na to! Budu muset ještě pořádně uklidit pokoj ve kterém budou ti dva spít. "Jo. Ale je to kamarádky, když to vyhrála tak jsme tady oslavovali, ale nechala to tady a ještě si to nevyzvedla." Bylo to trochu...dobře hodně přehnané. Která zpěvačka by si nechala u kamarádky takovou cenu? No nic. Snad tomu uvěří. "Oh so..." Chiga sošku položil zpátky." "Já půjdu nachystat pokoje. Zachvíli si můžete jít lehnout nebo pokud chcete tak se můžete koukat na telku. Já se ještě potom budu chvíli koukat, tak můžete semnou." Kluci nadšeně přikývli. Pokoje naštěstí nebyli v nějak velkém nepořádku takže jsem byla hned hotova. Vrátila jsem se, kluci ještě prozkoumávali dům. "Tam se může?" Zeptal se Rei. Byl u starých zašedlých dveřích za kterými byl všechen můj bordel a vlastně i celá má minulost, co by nadané zpěvačky. "Můžete všude, jen tam hlavně ne!" Zamčela jsem ty dveře a klíč dala nenápadně na skříň. "Ok, takže můžeme se podívat na tvůj pokoj?" Ďábelsky se usmál Chiga. "Klidně, tam totiž NIC nenajdeš." Hádám že by mi začal hrabat v šuplíkách a hledal něco...Však víte. "Jůů, chci vidět tvůj pokoj." Rei se rozzářil. Nemohla jsem se ubránit úsměvu. "Tady poschodech nahor, hned první dveře. Druhé dveře jsou váš pokoj." Kluci se vydali nahoru, já mezitím uvařila rychle ramen. Rei se vrátil jako první. "Co to tu voní? Ty ještě vaříš? Opravdu? Ve tři ráno?" Zasmál se. Já jen na něj vyplázla jazyk. "Pokud nechceš tak nemusíš." Rei okamžitě zareagoval. "Chci! Aspoň budu vědět jak vaříš." Mrknul. Chiga se vrátil, přišel ke mě a nabral si vidličkou trochu nudlí. "Helé!" Postěžovala jsem si, ale sledovala jeho výraz. "No... Je to poživatelné." Usmál se a sedl na pohovku v obýváku. Kuchyně a obývák byli jeden pokoj oddělené kusem zdi, který spíše překážel. Já se jen ušklíbla. Nachystala jsem porce. Nechtělo se mi "večeřet" kuchyni, tak jsem to vzala za telku. Kluci to snědli fakt rychle, dokonce mi i trochu ukradli z vlastního. Okolo čtvrté jsem už usínala. Hlavu jsem měla v Reiově klíně a nohy na Chigovi. To měl zato jídlo. Nakonec jsem usnula.

Teď bude trochu změna, protože to vezmu z Reiova pohledu. Ovšem ne když pro ni běžel. Příběh normálně pokračuje. Suki totiž spinká, tak ji nechci budit. :D

Dělal jsem že se koukám na televizi, ale ve skutečnosti jsem se na ni nemohl vynadívat. Chtěl jsem ji pohladit po vlasech. Nemohl jsem. Před Chigou by to bylo divný. "Je sladká, co?" Chiga se usmál tak jako nikdy. Že by se do ní taky zamiloval? "Jo." To bylo asi všechno na co jsem se zmohl. Chiga jí něžně položil nohy na pohovku, když vstával. "Kam jdeš?" Zeptal jsem se. "Napít se." Když to řekl taky jsem dostal žízeň. "Počkej na mě, taky mám žízeň." Lehce jsem jí zvedl hlavu a ona pootevřela oči. "Lež, jdu se napít." Mrknul jsem na ni. Ona se usmála a pustila mě. Přikryl jsem ji dekou, kterou jsem našel na křesle. Byla fakt sladká. Došel jsem k pultu, vytáhl si skleničku a pití. "Taky by tě zajímalo co Suki schovává za těma dveřma?" Chiga mířil prstem ke starým zašedlým dveřím. "Jo docela jo, ale když nám to zakázala, nechci ji provokovat. A ke všemu schovala klíč." Vypil jsem skleničku. Až teď jsem si uvědomil že jsem měl opravdu sucho v krku. "Myslíš tenhle klíč?" Vytáhl z kapsy starý stříbrný klíč. Vykulil jsem oči. Jak se mu to povedlo? "Kdy jsi..." Začal jsem s větou, ale přerušil mě. "Sledoval jsem ji jak ho dává na skříň a hned potom jsem ho zase sundal. Pohni, chci to vidět." Chiga už mířil ke dveřím. "Nemyslím že je to dobrý nápad." Neměl jsem rád tyhle věci, ovšem Chiga už ty dveře otevřel. Byl tam docela binec a spousta obálek, plyšáků a nějakých krámů. "Hehe... On jí někdo snad píše milostný psaníčka?" Chiga se začal smát a začal číst první dopis který se mu dostal do ruk. "Milá Suki, mám tě moc rád. Jsi má nejoblíbenější zpěvačka. Prosím nevzdávej se, kvůli své nemoci, ale pokud to bude hodně špatné určitě to všichni tví fanoušci pochopí. Stojíme při tobě a budeme tě podporovat za každou cenu! Marica a tví fanoušci! xoxo" To není dobré... Chiga byl bledej jak zeď. "Co to znamená?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama