Prosím nekopírujte mé články. Píšu je sama a od nikud to taky nekopíruju. Pokud ovšem budete po tom tolik toužit tak si to okopírujte, ale napište zdroj! Arigatou! :3

P.S. Mé povídky ale nekopírujte za žádnou cenu! Dalo mi to hodně práce. ;3 Ale ty povídky jsou stejně tak strašné že to ani kopírovat nebudete chtít. :P

Březen 2013

Na konci... 0.07

22. března 2013 v 13:16 | Yuki Ri |  Povídky
Hi everyone! ^^
Dneska jsem trochu s povídkou rychlejší, protože mám hodně nápadů, tak to chci rychle dopsat abych se dostala do toho "jádra povídky." :D Tam to bude opravdu zajímavé. Muhehehe... Tak jo, víc k tomu nemám. Užijte si povídku! =^^= Btw pořád píšu za Reie. :3

"Hele, nemyslím že bys ses tam měl hrabat." Stál jsem za ním a chytil mu ruku. Přeci jen jsou to Sukiny soukromé věci. Chiga se odtrhl z mého sevření. "Když mi sama nechce vysvětlit co je vlastně zač, tak si to zjistím sám!" Byl trochu rozčílený. Dobře, hodně rozčílený. Ovšem moje trpělivost taky začala přetékat. "Nemůžeš se jí tam hrabat!" Už jsem trochu zvýšil hlas. Chiga se pousmál a pronesl. "Taky ji miluješ?" Byl to divný pocit. Něco jako směs smutku, naštvanosti, ale i radosti. Radosti? Taky si to neumím vysvětlit. Asi jsem to už potřeboval někomu říct. "Tshe..." Odfrkl si. "Co je?" Jeho "tshe..." byla dost divná odpověď. "Jen že se už nedivím že mě nechtěla. Bránila se." Usmál se. Dobře moje reakce byla trochu přehnaná, když jsem mu dal přes hubu, ale neudržel jsem se. Chiga byl na čtyřech, sice mu tekla krev z nosu, ale pořád se divně smál. Stoupnul a..."DOST!!" Za námi stála rozčílená Suki. V ruce držela nůž. Nemohl jsem tomu uvěřit že by zašla tak daleko. "Věděla jsem že to nemám dělat. Jsem blbá..." Šla proti nám s nožem. "Hele...Klid, jo?" Ozval se Chiga, ovšem Suki šla do toho "skladiště" a rozpárala vztekle všechny plyšáky. Brečela. Oba dva jsme se na ni dívali trochu ustaraně, ale nikdo z nás neměl odvahu za ní jít. Když byla s prací hotová sedla si a nůž hodila za sebe do toho bordelu. "Je to moje vina...Gomenasai." Utřela si slzy. S Chigou jsme si vyměnili pohledy a přistoupili k ní. "Chcete slyšet pravdu?" Vstala a znovu si utřela slzy. Vypadala jak malý děcko. Dost roztomile. Já jen přikývl. Chigu jsem moc nevnímal, ale tuším že také souhlasil. "Dobře, běžte si sednout udělám čaj a něco donesu." Sedli jsme si. Radši jsme se na sebe ani nekoukli. Myslím že by jsme se možná začali zase prát. Čuměl jsem si na nohy a předstíral že je to velmi zajímavé. Kdybych možná ještě řekl "Hmmmm.... Nohy..." vypadalo by to velmi komicky. Ale to je jen moje představivost. Suki přišla a sedla si mezi nás. Každému dala šálek s divně vypadající kapalinou, kterou bych nerad nazval čajem, přesto jsem to ochutnal. Byla to směs bylinbek, ale ohromně dobré. "To je skvělý!" Nemohl jsem si pomoct. Suki se usmála a z podstolu vytáhla velký, evidentně dost starý šanon. "Před šesti lety jsem byla dost známou j-rockovou zpěvačkou..." Otevřela šanon a podala každému z nás pár fotek." Byla jsem dost dobrá. Dobře hodně dobrá. Byla jsem opravdu hodně slavná, ale zašlo to hodně daleko. Prakticky jsem byla na konci svých sil, přesto jsem dál zpívala. To jsem neměla dělat, protože mi potom doktoři řekli že mám nádor v krku, kvůli kterému za chvíli nebudu moci zpívat a že si zato můžu vlastně sama. Já jim to nevěřila a stejně jsem dál zpívala. A potom se to stalo. Připravovala jsem se s mojí starou kapelou na velký koncert v Tokyu. Už den před tím mě trochu bolelo v krku, ale brala jsem to na lehkou váhu. Myslela jsem že mě jen bolí v krku kvůli nachlazení. Ani náhodou mě nenapadlo že druhej den by mě odvezli do nemocnice a do svých osmnácti neceknu ani hlásku. Nemohla jsem prostě mluvit. V osmnácti jsem už mohla aspoň šeptat, to mě totiž tolik nebolelo. Nakonec jsem se s tím naučila žít, dokonce jsem mohla mluvit normálně. Byla jsem hodně slabá a často chodila k doktorům, když jsem se jich zeptala jestli bych mohla zpívat, tak mi vynadali ať mě něco takové vůbec nenapadá, že mám být ráda že jsem vůbec naživu. Další problém byl že jsem něměla maturitu. Nevěděla jsem jak budu žít dál. Nebýt šéfika, tak je ze mě bezdomovec. Jednou za mnou totiž přišel s tím že zakládá novou skupinu a potřebuje novou manažerku. Nikdy by mě nenapadlo že to budou takový nezvladatelný bestie jako vy. Ale stejně si myslím že budete nejlepší." Usmála se. Já s Chigou jsme byli dost... Nevím ani pořádně jak ten pocit posat. Nejlépe výstižné je asi...překvapený? Ano, to je ono. Podíval jsem se na hodinky. "Etooo... Nechci nic říkat, ale je už půl šesté." Chiga se podíval na mobil. "Fakt že jo. Jdem do práce. Pohni bestie." Popostrčil mě. Mrknul na mě a usmál se. Jo zase starej Chiga. "Počkejte musím se nachystat!" Suki vyběhla po schodech. Nevím jistě byl dobrý nápad mě tady nechat samotnýho...s ním. Dobrá, nebudu si ho všímat. Naštěstí si Suki šla jen pro tašku. Vyrazili jsme.

Omlouvám se Tér-chan, protože dneska ještě žádná velká akce se konat nebude. :D Ani tvé yaoi. :D Příští díl, no. ;D

Na konci... 0.06

21. března 2013 v 12:42 | Yuki Ri |  Povídky
Gomenasai, opravdu dloooouho jsem tu nebyla. :( Ale budu se to snažit teď napravit, protože mám nápady! Yoohoo! :D A teď si užijte další část povídky. ;)

Nemohla jsem přestat brečet. Nevím ani vlastně proč. Možná proto že kdyby Rei nepřišel byla bych asi na kusy rozřezaná a pohozená někde v křoví, kde by mě pak našli nějaké děti a měli by doživotní trauma. Rei mě držel kolem ramen. Dal mi jeho černou mikinu kolem ramen. Myslím že mi to nějak zvláště nepomohlo abych přestala brečet jak malý děcko. Spíš naopak, ale stejně jsem si tu mikinu nechala, abych mohla vnímat jeho vůni. "Kde teď? Ještě jsem k tobě nešel." Usmál se nervózně. Ano, opravdu u mě ještě nebyl. Chiga, Nero, Kazuya a Eliot už u mě byli když jsem jim pomáhala na úplném začátku jejich kariéry. Seznamovala jsem je s kostými, jakto chodí na koncertech a na točení videoklipů. Vlastně jsem je seznámila se vším.
"Etoo... Teď zahni doleva. Vidíš ten šedej barák?" Zeptala jsem se. Rei jen přikývl. "No tak tam bydlím." Už nic neříkal, jen mě doprovodil k domu. Bydlela jsem sama, ale nevadilo mi to. Byl to takový vcelku středně velký domek s dvěma pokoji, kuchyní, obývacím pokojem, koupelnou, záchodem a ještě s takovou malinkou místností kterou používám na svůj bordel. Rei se ke mě otočil jak při loučení. Hned jsem ho zadržela. "Jestli si myslíš že jen tak odejdeš tak se mýlíš. Já tady SAMA nezůstanu." Sama jsem musela hodně zdůraznit. Rei se na mě vyjekle podíval. "Ale,... Nebude to nikomu vadit? Víš vypadá to divně, když kluk zůstává přes noc s holkou." Usmál se a utřel mi slzy. Už jsem nebrečela. Prostě najednou se to zastavilo. Asi má Rei nějáké antibrečící schopnosti nebo já nevím. Taky jsem se usmála. "Neboj, nikdo se o tom nemusí ani dozvědět." Mrkla jsem a táhla ho ke dveřím. Najednou se ozvalo. "Suki!" Zdálky na mě křičela nějaká osoba, ale jeho hlas jsem znala. Když se osoba pořád přibližovala, poznávala jsem už rysy obličeje. "Chiga?!" Už byl u mě a vražedně se díval na Reie. "Co tu děláš?" Zeptala jsem se ho, trochu překvapeně, ale snažila jsem se dělat klidnou. "No ty jsi mi volala, ale já měl vypnutý mobil a když jsem ti volal nazpátek tak jsi mi to už nebrala, tak jsem běžel za tebou." Podívala jsem se na telefon. Cože?! On mi volal 15 krát? Trošku jsem se umála. Bylo to fakt roztomilý. Ale pak jsem si vzpomněla že bych mu to měla asi vysvětlit. "Přepadli mě." Schovala jsem mobil a dělala klidnou, tak jak mě všichni znají. Toho nebrečícího a neusmívajícího robota. "What?! A nic ti není?!" Nechtěla jsem se o tom bavit, ale co mi už zbývalo. "Mám jen pár škrábanců. Nebýt Reie tak už jsem kaput. A prosím, dál to nerozebírej, nechci se o tom více bavit. Mimochodem když už jsi přišel, tak tu taky zůstaň mám dva pokoje, v jednom můžete být vy dva, pokud to přežijete. Ale jestli budete problémoví tak váís okamžitě vykopnu." Rei se trochu zahihňal. "Stará Suki..." Zamumlal si. Já ho na oplátku kopla do kolena. Otevřela jsem dvěře, přičemž jsem nechala ty bestie vstoupit jako první. "Chovejte se jako doma." Lehce jsem se usmála. Kluci byli překvapení. "Proboha! To je dokonalý bydlení!" Ozval se Rei už někde z kuchyně. Kdy se tam vlastně dostal? Ještě před chvílí byl vedle mě. Chiga prozkoumával obývací pokoj. "To je cena zpěváčky roku?" Chiga držel v ruce zlatou šošku. Do háje! Zapomněla jsem na to! Budu muset ještě pořádně uklidit pokoj ve kterém budou ti dva spít. "Jo. Ale je to kamarádky, když to vyhrála tak jsme tady oslavovali, ale nechala to tady a ještě si to nevyzvedla." Bylo to trochu...dobře hodně přehnané. Která zpěvačka by si nechala u kamarádky takovou cenu? No nic. Snad tomu uvěří. "Oh so..." Chiga sošku položil zpátky." "Já půjdu nachystat pokoje. Zachvíli si můžete jít lehnout nebo pokud chcete tak se můžete koukat na telku. Já se ještě potom budu chvíli koukat, tak můžete semnou." Kluci nadšeně přikývli. Pokoje naštěstí nebyli v nějak velkém nepořádku takže jsem byla hned hotova. Vrátila jsem se, kluci ještě prozkoumávali dům. "Tam se může?" Zeptal se Rei. Byl u starých zašedlých dveřích za kterými byl všechen můj bordel a vlastně i celá má minulost, co by nadané zpěvačky. "Můžete všude, jen tam hlavně ne!" Zamčela jsem ty dveře a klíč dala nenápadně na skříň. "Ok, takže můžeme se podívat na tvůj pokoj?" Ďábelsky se usmál Chiga. "Klidně, tam totiž NIC nenajdeš." Hádám že by mi začal hrabat v šuplíkách a hledal něco...Však víte. "Jůů, chci vidět tvůj pokoj." Rei se rozzářil. Nemohla jsem se ubránit úsměvu. "Tady poschodech nahor, hned první dveře. Druhé dveře jsou váš pokoj." Kluci se vydali nahoru, já mezitím uvařila rychle ramen. Rei se vrátil jako první. "Co to tu voní? Ty ještě vaříš? Opravdu? Ve tři ráno?" Zasmál se. Já jen na něj vyplázla jazyk. "Pokud nechceš tak nemusíš." Rei okamžitě zareagoval. "Chci! Aspoň budu vědět jak vaříš." Mrknul. Chiga se vrátil, přišel ke mě a nabral si vidličkou trochu nudlí. "Helé!" Postěžovala jsem si, ale sledovala jeho výraz. "No... Je to poživatelné." Usmál se a sedl na pohovku v obýváku. Kuchyně a obývák byli jeden pokoj oddělené kusem zdi, který spíše překážel. Já se jen ušklíbla. Nachystala jsem porce. Nechtělo se mi "večeřet" kuchyni, tak jsem to vzala za telku. Kluci to snědli fakt rychle, dokonce mi i trochu ukradli z vlastního. Okolo čtvrté jsem už usínala. Hlavu jsem měla v Reiově klíně a nohy na Chigovi. To měl zato jídlo. Nakonec jsem usnula.

Teď bude trochu změna, protože to vezmu z Reiova pohledu. Ovšem ne když pro ni běžel. Příběh normálně pokračuje. Suki totiž spinká, tak ji nechci budit. :D

Dělal jsem že se koukám na televizi, ale ve skutečnosti jsem se na ni nemohl vynadívat. Chtěl jsem ji pohladit po vlasech. Nemohl jsem. Před Chigou by to bylo divný. "Je sladká, co?" Chiga se usmál tak jako nikdy. Že by se do ní taky zamiloval? "Jo." To bylo asi všechno na co jsem se zmohl. Chiga jí něžně položil nohy na pohovku, když vstával. "Kam jdeš?" Zeptal jsem se. "Napít se." Když to řekl taky jsem dostal žízeň. "Počkej na mě, taky mám žízeň." Lehce jsem jí zvedl hlavu a ona pootevřela oči. "Lež, jdu se napít." Mrknul jsem na ni. Ona se usmála a pustila mě. Přikryl jsem ji dekou, kterou jsem našel na křesle. Byla fakt sladká. Došel jsem k pultu, vytáhl si skleničku a pití. "Taky by tě zajímalo co Suki schovává za těma dveřma?" Chiga mířil prstem ke starým zašedlým dveřím. "Jo docela jo, ale když nám to zakázala, nechci ji provokovat. A ke všemu schovala klíč." Vypil jsem skleničku. Až teď jsem si uvědomil že jsem měl opravdu sucho v krku. "Myslíš tenhle klíč?" Vytáhl z kapsy starý stříbrný klíč. Vykulil jsem oči. Jak se mu to povedlo? "Kdy jsi..." Začal jsem s větou, ale přerušil mě. "Sledoval jsem ji jak ho dává na skříň a hned potom jsem ho zase sundal. Pohni, chci to vidět." Chiga už mířil ke dveřím. "Nemyslím že je to dobrý nápad." Neměl jsem rád tyhle věci, ovšem Chiga už ty dveře otevřel. Byl tam docela binec a spousta obálek, plyšáků a nějakých krámů. "Hehe... On jí někdo snad píše milostný psaníčka?" Chiga se začal smát a začal číst první dopis který se mu dostal do ruk. "Milá Suki, mám tě moc rád. Jsi má nejoblíbenější zpěvačka. Prosím nevzdávej se, kvůli své nemoci, ale pokud to bude hodně špatné určitě to všichni tví fanoušci pochopí. Stojíme při tobě a budeme tě podporovat za každou cenu! Marica a tví fanoušci! xoxo" To není dobré... Chiga byl bledej jak zeď. "Co to znamená?"