Prosím nekopírujte mé články. Píšu je sama a od nikud to taky nekopíruju. Pokud ovšem budete po tom tolik toužit tak si to okopírujte, ale napište zdroj! Arigatou! :3

P.S. Mé povídky ale nekopírujte za žádnou cenu! Dalo mi to hodně práce. ;3 Ale ty povídky jsou stejně tak strašné že to ani kopírovat nebudete chtít. :P

Na konci.. 00,5

22. února 2013 v 20:07 | Yukiko Ririri |  Povídky
AHojky! Gomen, dlouho jsem tu nebyla. Ale není to moje vina! Byla jsem nemocný človíček.. :3 No dobrá... Ten počítač jsem mohla zapnout já vím. Gomen'nasai! A teď už si můžete číst. :D Otanoshimini!

Po měsíci s Reiem se toho hodně událo. Před týdnem vyšlo jejich legendárně první album! A byl to obrovský úspěch. Šéf řekl že nikdy neviděl tak rychle vyprodat alba. Jsem moc šťastná! Kluci spolu nehádají a ani se neperou, dokonce jsou kamarádi. Semtam jsem si s Only First zašla na kafčo, probírali nové projekty a co bysme mohli zlepšit. S Reiem jsem si ale o své nemoci pořád jaksi nepovykládala. Nevím, ale jsem mu za to vděčná. Nedávno jsem také zjistila že jsem hodně žádaná, protože jsem že prý skvělá manažerka. Samozřejmě že jsem skvělá! Ovšem mělo to i trošku temnější stránku. Je tu i pár lidí, kteří mě už tolik neměli rádi. Párkrát mi někdo poslal výhružný e-mail že 22.2. si pro mě příjde a zabije mě. Dokonce jsem musela mít bodyguarda! Kvůli blbýmu mailu. Ale jen chvíli, protože byl otravný a nechci mít ve svém životě žádnou přítěž. Pořád mi kontroloval e-maily a SMS! HENTAI! Ihned jsem šla za šéfem.
Co se skupiny ještě týče Chiga se hodněš změnil. Stával se čím dál méně populárnějším. Přestal o sebe dbát. Opravdu jsem se o něj strachovala. Potom jsem si všimla o co jde. A tady zase pokračuje náš příběh.
"Chiga, tvoje popularita je už tak nízká, že pokud ještě víc klesne budeme tě muset vyhodit! Dělej se sebou něco sakra!" Byli jsme v mé kanceláři. Áno dostala jsem kancelář! Cítím se jako pravý inženýr! Mimochodem, kluci byli v tuto dobu už dávno doma. S Chigou jsem se domluvila. " Když jde o tvoji kariéru tak si mě všímáš, co? Bojíš se aby tě nevyhodili nebo co?" Je to vůl. Fakt že jo. Přeci tu nejde o mě, ale o něj! Nechci ho ztratit, možná je otravnej a sobeckej, ale má i svý světlý stránky. "Ne! Záleží mi na tobě." Chiga se zvedl a přistoupil ke mě. "Vážně? Mě si prakticky nevšímáš! Jsi pořád upřená na Reie! Víš že žárlím?" Usmál se a palcem mi přejel po rtech. Starý Chiga se zase vrátil i jeho okouzlující šarm a elegance. "C-co to děláš?" Než jsem to dořekla už byl na mě nalepený. Jemně mě políbil. "Miluju tě." Zašeptal mi do ucha. Co se to právě stalo? Tohle je zlý sen! Ne! "Chiga... Já..." Dal mi ukazováček před rty. "Tichučko." Nic jsem neřekla. Radši. On se jen sbalil a odešel. Sotva zaklapl dveře jsem neodolala. "SAKRA!" Shodila jsem skleničku ze stolu ze které zbylo už jen pár střepů. Jsem blbá! Proč jsem si toho nevšimla? O můj bože! Spakovala jsem se a chtěla jít domů. Byla jsem unavená, zmatená, ale i trošku smutná. Nevím proč.
Sakra kolik je že je taková tma? Podívala jsem se na hodinky. Aha. Deset večer. To všechno vysvětluje. Trochu se bojím. Jít takhle sama, potmě, možná bych měla někoho zavolat. Ale koho? Měla bych si najít kamarády. No jo OF byli taky kamarádi. Toje ale něco jinýho. Tohle jsou "pracovní kamarádi". Myslím že je trošku tabu si volat někoho ze skupiny. Zrovna teď bych chtěla toho bodyguarda. Argh..! No co jiného mi zbývá. Domů musím, fakt nevím jak by se líbilo uklízečce, kdyby v kanceláři mě našla chrápat. Přes noc se nahrávací studio zamyká. Hádejte proč. No... Myslím že jsem si odpověděla sama a že v nahrávačce nezůstanu. Snažila jsem se jít trošku rychleji. Ironie je že je 22.22 To tomu dodává tu děsivou atmosféru. V tom mailu bylo přece napsané že mě zabijou 22.2. Trošku jsem se třepala. Dobrá, hodně jsem se třepala. "Ale, ale... Koho pak tady máme?" Z keře vylezl chlápek zahalený celý v černým. V ruce měl nůž. Ne! Ten mail byl pravdivej? "Kdo jste?" Trošku nevózně jsem se usmála, přičemž jsem couvala. "Ten co ti psal ten e-mail." Aha... Do prdele! Rozeběhla jsem se a on běžel za mnou. Při běhu jsem vytáhla mobil a zvolala prvního kdo tam byl. Chiga. To jsem si ještě neuvědomila. Zvoní to, ale nebere to. A ten týpek mě dobíhá! Na to moje karate asi nevystačí. Dalšív seznamu. Rei. Konečně se někdo ozval. "Pomoc! Pojď prosím tě rychle k fontáně u parku. Víš kde to je?!" Snažila jsem popadnout dech. Už nemůžu. Ten chlap mě chytl! Ne! "Jo vím! Hn..." Chlap mi sebral telefon a hodil ho někam do křoví. "Si zlobivá." Děsivě se usmál. Vzal mě silně za paži a táhl mě kamsi. "Au!" Bolelo to. Debilní ***** ******* ******** ********! (Pozn. aut.: Vzhledem k velmi vulgárním a dosti neformálních výrazů jsem musela tento text vycenzurovat. SUKINA reakce: Ale ono to bolelo! A přepadl mě! Měj trochu pochopení ty robote!) "Drž hubu." Dal mi facku. Myslím že mi tekla krev. Ten... Dobrá tentokrát se budu ovládat, Yuki! Zavedl mě do jakésiho tmavého kouta. "Co chceš?" Zeptala jsem se ho. "Víš že díky tobě jsem bezdomovcem, ty malá štětko?! Za to tě zabiju." Tshe..! Byla jsem vyšší než on. Ale to je vedlejší. "To není můj problém! Víš kolik úsilí mi dalo abych Only First dostala na první příčku? Vyspala jsem se jen o víkendu. Někdy ani to ne!" Zase se ten týpek divně usmál. "Asi proto že jsi to někde protancovala na diskotékách, co?!" Pomalu se k mému krku nebezpečně přibližoval nůž. Bojím se. Rei. Najdi mě! "Prosím. Nech mě být." Tekly mi slzy. Chci toho ještě tolik zkusit! "NECH TOHO TY KRETÉNE!" Měla jsem zavřené oči. Nevím co se stalo, ale jediné co jsem si uvědomila že jsem seděla na zemi a celá jsem se třásla a brečela. "Suki..." Někdo mě pohladil po vlasech. Ten hlas jsem poznávala. Otevřela jsem oči. "Díky Rei..." Objala jsem ho. Chvíli jsme mlčeli. "Půjdeme domů, dobrá?" Usmál se na mě. Já jen přikývla. Myslím že teď dlouho neusnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama