Prosím nekopírujte mé články. Píšu je sama a od nikud to taky nekopíruju. Pokud ovšem budete po tom tolik toužit tak si to okopírujte, ale napište zdroj! Arigatou! :3

P.S. Mé povídky ale nekopírujte za žádnou cenu! Dalo mi to hodně práce. ;3 Ale ty povídky jsou stejně tak strašné že to ani kopírovat nebudete chtít. :P

Na konci.. 00,4

18. února 2013 v 20:30 | Yukiko Ririri |  Povídky
Rei se na mě pořád divně díval. Přišlo mi to že se pořád dívá jen na mě. A Chiga zase pořád sleduje Reie. Tleskla jsem rukama zvedla jsem se. "Tak pojďme. Chci tě vidět." Všichni se zvedli a šli jsme do nahrávacího studia. Měla jsem tu místnost hrozně ráda. Možná proto že jsem tam vlastně strávila skoro celé dětství ještě s celou rodinou. Po pár letech se naši rozvedli a otec odletěl zpátky do České Republiky. Mamku tady nechal i semnou. No... Vraťme se zpátky. "Tak tady nahráváme. Tam máš nástroje, připrav se, my se taky musíme připravit." Mrkla jsem a šla jsem zapnout počítač. Přišel ke mě Eliot. "Myslíš že bude dobrej?" Trochu se pousmál. "Yup." Usmála jsem se. Já a Eliot jsme si vždycky věřili. Byli jsme totiž kamarádi už od dětství. Hodněkrát jsme se pohádali, ale to hlavně kvůli tomu jeho chlastu. Někdy mě opravdu nasral, že jsem měla chuť zavolat jeho tátovi. Toho on totiž nesnášel. Už jako malý si s taťkou nerozumněl a mamka mu umřela když mu bylo deset. Jo měl hrozný život, ale pořád se usmívá. "Už jsem připraven." "Počkej... Jo už můžeš." Jako první začal hrát na kytaru. Přišla jsem za Kazuyou a Nerem. "Co říkáte? Mě osobně se to líbí moc." Kluci se na něj dívali trošku překvapeně. "Osobně.. Tohle jsem opravdu nečekal." "Ani já ne. Je úžasnej!" Kluci byli z něho nadšení. Jen Chiga byl furt vzadu. Nebyla jsem si jistá jestli mám jít za ním nebo co dělat. Nakonec jsem se rozhodla ho nechat být. Musí si přece zvykat i na nové věci. A to že jich ještě bude! "Ok Reii. Teď klávesy." Vzkázala jsem mu. Ještě chvíli hrál, chtěla jsem ho už trošku napomenout, ale po chvíli se už přesunul ke klávesám. V těch jsem se zase vyznala já. Hrála jsem na klávesy a trochu jsem i zvládala bubny. Měl vážně talent. "Ok, ok. To stačí. A teď bude to nejlepší nakonec." Rei trošku zčervenal. "Etoo.. Co bych měl zazpívat?" "Něco." Uchechtl se Chiga. Zamračila jsem se na něj, ale Rei už stál před mikrofonem a připraven. "Můžu?" Zeptal se. "Jo, jo." Snažila jsem se ho povzbudit. Vím jaký to je. Ten pocit že byste se radši propadli do země. Jo je to strašný. "Mitometeta..." Nevěděla jsem jak to udělal, ale jeho hlas mi způsobil naprostou husinu. Bylo to úžasný! Tak čistý hlas jsem dlouho neslyšela! Dokonce ani Chiga není dobrý jako Rei. No dobře. Chiga je taky super zpěvák, ale tohle! Tady to bude ještě zajímavý...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama