Prosím nekopírujte mé články. Píšu je sama a od nikud to taky nekopíruju. Pokud ovšem budete po tom tolik toužit tak si to okopírujte, ale napište zdroj! Arigatou! :3

P.S. Mé povídky ale nekopírujte za žádnou cenu! Dalo mi to hodně práce. ;3 Ale ty povídky jsou stejně tak strašné že to ani kopírovat nebudete chtít. :P

Na konci.. 00,3

13. února 2013 v 13:17 | Yukiko Ririri |  Povídky
Omlouvám se pokud bude pozadí písma bílé, psala jsem ve Wordu. :) Ať si někdo nemyslí že to kopíruju. :D Ale jak to vidím, tak je bude asi akorát trochu větší písmo. ;) To už snad přežijete.

Nevěděla jsem co dělat. V krku jsem měla knedlík a mé ruce se nechutně potily. "Řekni mi o sobě všechno." Rei mě zabarikádoval svými dlouhými pažemi ke zdi. Byla jsem prakticky bezmocná. Zkusila jsem pár chvatů, ale byl rychlejší. "Dobře. Jen si prosím tě tady sedni." Byla jsem rozhodnuta mu to říct. Nevím proč jsem v něm cítěla takovou důvěru. "Nejsi nějakej paparazzi nebo tak něco?" přeci jen jsem nestála o zbytečné problémy, žila jsem si život na který jsem si už docela zvykla. "Ne, to fakt ne. Tihle lidi se mi hnusí." Roztomile se usmál. Ty jeho oči byly naprosto božský, mohla jsem se na ně dívat klidně celý den. Radši jsem si sedla do starého zašedlého křesílka naproti němu. "Víš tohle je pro mě dost nepříjemné téma. Radši ti to ukážu." Díval se na mě trošku vyděšeně. Byla jsem nervózní, zpívat jsem dlouho nezkoušela, protože mi to doktor výslovně zakázal. "Music is my life..." Snažila jsem se pokračovat, ale už po pár dalších slovech mi začalo nesnesitelně pálit v krku. Tohle jsem neměla dělat. Svalila jsem se na zem v nesnesitelných bolestech a křečích. Rei přiběhl ke mě. "Co se děje? Mám zavolat doktora?!" Posadil mě. Začal vytahovat mobil z kapsy, samozřejmě jsem mu v tom okamžitě zabránila, doktor by mě asi zabil kdyby zjistil že jsem se snažila zpívat. Pořád mě v krku bolelo, ale bylo to o hodně lepší. Chvíli jsem nemohla mluvit. Pokusila jsem se poprosit o vodu. Rei okamžitě pochopil a podal mi ji. "Nechtěla jsem aby mě všichni litovali a tohle mi přišlo jako nejlepší řešení." Už jsem mohla mluvit, ale spíš jsem chraptěla. "Nejlepší řešení? Mě se to zdá jako nejvetší krávovina." Najednou se rozletěli dveře a Chiga měl Reie pod krkem. "Cos jí udělal?!" Už vytahoval pěsti. "Stop! Nic mi neudělal! Zaskočilo mi." Chiga se na mě divně zamračil, ale pustil ho. "Zaskočilo? Proto sedíš na zemi a nemůžeš mluvit?" Snažila jsem se vymyslet nějaký plán, na který by mi nemohl nic říct. "A taky jsem nachlazená. Přece víš že kašlu od víkendu. Tak klid." Stoupla jsem si, mezitím přišel zbytek skupiny. "Tak o čem jste si povídali?" Usmál se na mě Eliot. Měla jsem chuť mu dát jednu přes hubu. Toto neměl vytahovat. "Zjistili jsme že můj strýc zná její matku." Pronesl naprosto v klidu Rei. Já jen jak hlupák přikyvovala. "A to je to takový tajemství?" Tentokrát se do toho začal plést Nero. "Nechci se o tom bavit!" Vykřikla jsem, sice jsem pořád trošku chraptěla. Kluci ihned pochopili že se do toho nemají plést. Tohle byl jeden z mých varovných signálů, který oni dobře znali. Celkem jich bylo pět. První když jsem zařvala aby se uklidnili, druhý aby se do toho nepletli, třetí když jsem pořádně bouchla do stolu až jsem tam potom měla modřinu. Čtvrtý a pátý jsou takové unikáty, které jsem zatím naštěstí nemusela použít. A taky doufám že je nikdy nebudu muset použít, protože jsou trošku drastické. "Ok, vrátíme se a trochu se seznámíme, souhlas?" Všichni měli najednou na svých tvářích úsměv. Kromě Chigy. Kluci už odešli, Chiga šel až poslední, počkala jsem si na něj. "Děje se něco?" Zeptala jsem se ho. On se jen ušklíbnul a šel dál. Chtěla jsem ho zastavit, ale nakonec jsem si to rozmyslela.
"Takže se seznamováním začneme u mě. Moje jméno je Suki Murikawa. Jsem z Japonska, ale můj táta pochází z České Republiky, kde žije. Je mi 22 a jsem vaše manažerka. Taky se starám o skládání písniček a choreografii. " Usmála jsem se na Reie."Tak, teď nám řekni něco o sobě." Pobídla jsem ho. Byl trochu nervózní. No ani se mu nedivím. Někdo ho dotáhne do nahrávacího studia, a pak se ho zeptá jestli nechce hrát s čtyřmi otravy, který se furt hádají. "Mé jméno je Rei. Jsem z Japonska, je mi 21. Hraju na kytaru, na klávesy a trochu zpívám." Usmál se. Na řadě byl Eliot. "Já jsem nějákej Eliot. Je mi 22, alkoholik a bubeník skupiny Only First." S tím alkoholikem měl Eliot pravdu. Večer se s ním nikdy nedalo rozumně mluvit. "Mé jméno je Kazuaya. Je mi 20 a jsem nejmladší ze skupiny. Hraju na baskytaru. A jsem z Japonska, ale to asi všichni." Usmál se. Čtvrtý byl Nero, málokdo o něm něco věděl, protože nerad o sobě mluvil. Ovšem byl druhý nejoblíbenější z Only First. "Říkej mi Nero. Je mi 22, kytara, kuřák, Japonec." Jako vždy když mluvil musel si hrát se šňůrkami od mikiny. Poslední byl Chiga. Upřímně jsem byla zvědavá co vyvede. Vždycky něco vyvede. Slavnostně si stoupnul. "Jmenuji se Chiga. Je mi 23 let a jsem nejslušnější, nejchytřejší a nejúžasnější člověk z téhle skupiny, že Suki?" Mrknul na mě a pokračoval. "Já jsem tady zpěvák. Ještě se ti chci omluvit za to předtím. Nechci příjd o naši nejlepší manažerku. Nikdo jinej by nebyl schopný se o nás postarat." Zamračila jsem se na něj. "Máte jen jednu manažerku." Ušlíbla jsem se. "No a co?" Radši jsem nad tím mávla rukou. Nebudu se sním hádat, je to zbytečné. Chiga se posadil. "Tak jo a teď tě prozkoušíme. Zahraješ na kytaru, klávesy a zazpíváš, ok? Musíme vědět na čem jsme." Usmála jsem se na Reie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teér-chan Teér-chan | 14. února 2013 v 1:55 | Reagovat

Dala jsem si to jako povídku na dobrou noc ve dvě ráno :)) Je to skvělý! Těším se na pokračování x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama