Prosím nekopírujte mé články. Píšu je sama a od nikud to taky nekopíruju. Pokud ovšem budete po tom tolik toužit tak si to okopírujte, ale napište zdroj! Arigatou! :3

P.S. Mé povídky ale nekopírujte za žádnou cenu! Dalo mi to hodně práce. ;3 Ale ty povídky jsou stejně tak strašné že to ani kopírovat nebudete chtít. :P

Na konci.. 00,2

9. února 2013 v 20:16 | Yuki Ri |  Povídky
Omlouvám se pokud to tu mám podruhé, ale ve správě blogu se mi článek neukazuje. Našla jsem totiž na stránce pár gramatických chyb které chci opravit. Vlastně to nejsou gramatické chyby, spíše překlepy. Děkuji za pochopení.


"Pokud nezačnete spolupracovat, tak půjdu na ulici a najdu první čtyři slušný lidi a nastoupí místo vás!" Už mĕ to s nimi nebavilo. Byl to teprve mĕsíc a tolik problémů. Nechtĕjí spolupracovat, neustále se hádají a perou. A to nejhorší? Za všechno můžu já. Je moje vina rozbité okno, zakrvácené podlahy a koberce i rozbrečená sekretářka. Nechci být jejich chůvou! Neustále je musím napomínat nebo odtrhávat od sebe. "Tak si bĕž. Chci tĕ vidĕt. A nebo víš co? Chybí nám klávesista, tady přes ulici je pár slušných bezdomovců, co kdyby hráli s námi?" Uchechtl se jeden ze čtveřice, přičemž na mĕ nenápadnĕ mrknul. Jmenoval se Chiga. Nikdy jsem nepotkala sobečtĕjšího, ulhanĕjšího a ďábelštĕjšího človĕka. Jeho ' krásnou' povahu doplňoval jeho dokonalá imige. Neustále upravený a nikdy na sobĕ nemĕl nic dvakrát. Až na jeho oblíbenou bílou košili, kterou si nechával u krku ledabyle rozepnutou. "Dobrá jak chceš." Vzala jsem si bundu z vĕšáku a odešla. Ještĕ jsem se rychle podívala na jejich udivené obličeje, nato jsem se lehce ušklíbla. Sebĕhla jsem schody jak nejrychleji to šlo, nenápadnĕ přebĕhla recepci smĕrem k východu. Chvíli jsem si nadávala co jsem to za idiota, přeci nemůžu jen tak najít talentovaného človĕka jak jsou oni. Procházela jsem přelidnĕnýmj tokyiskými ulicemi a hledala jsem nĕkoho hodného pro tuto ,coby roli klávesisty. Skupina Only First byla Visual Key skupina, takže nemůžu jen tak příjd s nĕjakou napomádovanou slečinkou. Zbývalo ji jen pĕt minut. Nesmím být vybíravá. "Etoo. Ahoj, nehraješ náhodou na klávesy nebo tak nĕco?" Zastavila jsem prvního kluka, který se mi dal pod ruky. Byl hezký a vypadal vcelku slušnĕ, ovšem nemĕla bych se nechat jen tak zmást. Ty čtyři hovada by málokdo tipovala na takový...No hovada... "Etoo.. Yup, umím na klávesy, ale ještě se učím a trochu zpívám." Roztomile se usmál. Já nic neodpověděla, rovnou jsem ho začala táhnout směr TP. (Poz. Aut.: To je nahrávací studio ve kterém jsou Only First) "Počkej, co děláš?! Mám být už něco naplánovaného!" Snažil se vzdorovat, ale mé dva roky karate a juda se prostě nezapřou. Zastavila jsem. " Chceš být klávesistou a zpěvákem?" Podívala jsem se do jeho smaragdově zelených očí. Jeho výraz byl překvapený, skoro až vyděšený. "Co to..?" "Hele máš dvě minuty na rozmyšlenou. Vidíš tam tu budovu?" Ukázala jsem na základnu TP studia. Kluk jen souhlasně kývnul. Chytla jsem ho za ruce. "Tam může být tvá budoucnost. Nikdy už nebudeš mít takovou příležitost." Chvíli se rozmýšlel, ale asi po třiceti vteřinách se rozhodl. "Beru to." Já se jen usmála a rychle jsem běžela ke studiu, přičemž jsem ho pořád držela za ruku. Sotva jsme doběhli do místnosti s těmi čtyřmi otravy, už zase na sobě všichni leželi. "Okamžitě slezte ze sebe! Přivítejte vašeho nového klávesistu a zpěváka!" Usmála jsem. Snažila jsem se nerozesmát nad jejich výrazy. Eliotův byl nejlepší. Jedno obočí měl nepřirozeně zvednuté a z pusy mu tekla slina, kvůli té začínající rvačce. Na můj povel všichni vstali. "Suki, říkal jsem kde jsi. Máš tří minutové zpoždění." Na Nerovu jedovatou poznámku jsem raději nereagovala. "Konichiwa. Jmenuji se Rei." Ozval se náhle ten nový klávesista. Tak Rei? Měl zajímavé jméno, doufám že takový i bude. (pozn. aut.: Rei= velkorysost) "Já jsem Chiga. Zpěvák skupiny Only First. Slyšel jsi někdy o nás?" Upřímně byla jsem ráda že se zeptal. Docela by mě tozajímalo, ale něco mi říkalo že je to dost trapné pokládat takové otázky. "No o Only First jsem neslyšel, ale myslím znám tebe. Jsi Suki Naoko. Jsem, spíš býval jsem tvůj fanoušek." Nervózně se usmál. Já doslova zírala. Jak mě poznal? Doslova jsem změnila svou imige i identitu. Kluci z Only First o tom nevěděli. Musela jsem Reie zatáhnout do druhé místnosti a ty čtyři hovada zamknout. Rádi slídí, tam kde nemají. " Jak to víš? Měla jsem mít autonehodu." Udělala jsem rukou uvozovky. " Už od začátku mi nebylo jasné jak jsi mohla mít autonehodu, když jsi neměla řidičák a ke všemu jsi v autě byla sama. V tom tvém plánu bylo hodně trhlin. Nemysli si že jsem nějaký stalker, ale... Nechtěl jsem tomu věřit." Až teď jsem si to uvědomila. Opravdu to nedávalo smysl, ale co když na to přijdou i ostatní? Co pak? Zpívat nemůžu. "Jak zajistím aby jsi to už nikomu neřekl?" Nesmí se to nikdo dozvědět. Prostě nikdo. I kdybych ho musela zabít, tak to udělám. Rei se trochu strašidelně usmál. "Řekni mi proč jsi přestala zpívat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama