Prosím nekopírujte mé články. Píšu je sama a od nikud to taky nekopíruju. Pokud ovšem budete po tom tolik toužit tak si to okopírujte, ale napište zdroj! Arigatou! :3

P.S. Mé povídky ale nekopírujte za žádnou cenu! Dalo mi to hodně práce. ;3 Ale ty povídky jsou stejně tak strašné že to ani kopírovat nebudete chtít. :P

Únor 2013

Na konci.. 00,5

22. února 2013 v 20:07 | Yukiko Ririri |  Povídky
AHojky! Gomen, dlouho jsem tu nebyla. Ale není to moje vina! Byla jsem nemocný človíček.. :3 No dobrá... Ten počítač jsem mohla zapnout já vím. Gomen'nasai! A teď už si můžete číst. :D Otanoshimini!

Po měsíci s Reiem se toho hodně událo. Před týdnem vyšlo jejich legendárně první album! A byl to obrovský úspěch. Šéf řekl že nikdy neviděl tak rychle vyprodat alba. Jsem moc šťastná! Kluci spolu nehádají a ani se neperou, dokonce jsou kamarádi. Semtam jsem si s Only First zašla na kafčo, probírali nové projekty a co bysme mohli zlepšit. S Reiem jsem si ale o své nemoci pořád jaksi nepovykládala. Nevím, ale jsem mu za to vděčná. Nedávno jsem také zjistila že jsem hodně žádaná, protože jsem že prý skvělá manažerka. Samozřejmě že jsem skvělá! Ovšem mělo to i trošku temnější stránku. Je tu i pár lidí, kteří mě už tolik neměli rádi. Párkrát mi někdo poslal výhružný e-mail že 22.2. si pro mě příjde a zabije mě. Dokonce jsem musela mít bodyguarda! Kvůli blbýmu mailu. Ale jen chvíli, protože byl otravný a nechci mít ve svém životě žádnou přítěž. Pořád mi kontroloval e-maily a SMS! HENTAI! Ihned jsem šla za šéfem.
Co se skupiny ještě týče Chiga se hodněš změnil. Stával se čím dál méně populárnějším. Přestal o sebe dbát. Opravdu jsem se o něj strachovala. Potom jsem si všimla o co jde. A tady zase pokračuje náš příběh.
"Chiga, tvoje popularita je už tak nízká, že pokud ještě víc klesne budeme tě muset vyhodit! Dělej se sebou něco sakra!" Byli jsme v mé kanceláři. Áno dostala jsem kancelář! Cítím se jako pravý inženýr! Mimochodem, kluci byli v tuto dobu už dávno doma. S Chigou jsem se domluvila. " Když jde o tvoji kariéru tak si mě všímáš, co? Bojíš se aby tě nevyhodili nebo co?" Je to vůl. Fakt že jo. Přeci tu nejde o mě, ale o něj! Nechci ho ztratit, možná je otravnej a sobeckej, ale má i svý světlý stránky. "Ne! Záleží mi na tobě." Chiga se zvedl a přistoupil ke mě. "Vážně? Mě si prakticky nevšímáš! Jsi pořád upřená na Reie! Víš že žárlím?" Usmál se a palcem mi přejel po rtech. Starý Chiga se zase vrátil i jeho okouzlující šarm a elegance. "C-co to děláš?" Než jsem to dořekla už byl na mě nalepený. Jemně mě políbil. "Miluju tě." Zašeptal mi do ucha. Co se to právě stalo? Tohle je zlý sen! Ne! "Chiga... Já..." Dal mi ukazováček před rty. "Tichučko." Nic jsem neřekla. Radši. On se jen sbalil a odešel. Sotva zaklapl dveře jsem neodolala. "SAKRA!" Shodila jsem skleničku ze stolu ze které zbylo už jen pár střepů. Jsem blbá! Proč jsem si toho nevšimla? O můj bože! Spakovala jsem se a chtěla jít domů. Byla jsem unavená, zmatená, ale i trošku smutná. Nevím proč.
Sakra kolik je že je taková tma? Podívala jsem se na hodinky. Aha. Deset večer. To všechno vysvětluje. Trochu se bojím. Jít takhle sama, potmě, možná bych měla někoho zavolat. Ale koho? Měla bych si najít kamarády. No jo OF byli taky kamarádi. Toje ale něco jinýho. Tohle jsou "pracovní kamarádi". Myslím že je trošku tabu si volat někoho ze skupiny. Zrovna teď bych chtěla toho bodyguarda. Argh..! No co jiného mi zbývá. Domů musím, fakt nevím jak by se líbilo uklízečce, kdyby v kanceláři mě našla chrápat. Přes noc se nahrávací studio zamyká. Hádejte proč. No... Myslím že jsem si odpověděla sama a že v nahrávačce nezůstanu. Snažila jsem se jít trošku rychleji. Ironie je že je 22.22 To tomu dodává tu děsivou atmosféru. V tom mailu bylo přece napsané že mě zabijou 22.2. Trošku jsem se třepala. Dobrá, hodně jsem se třepala. "Ale, ale... Koho pak tady máme?" Z keře vylezl chlápek zahalený celý v černým. V ruce měl nůž. Ne! Ten mail byl pravdivej? "Kdo jste?" Trošku nevózně jsem se usmála, přičemž jsem couvala. "Ten co ti psal ten e-mail." Aha... Do prdele! Rozeběhla jsem se a on běžel za mnou. Při běhu jsem vytáhla mobil a zvolala prvního kdo tam byl. Chiga. To jsem si ještě neuvědomila. Zvoní to, ale nebere to. A ten týpek mě dobíhá! Na to moje karate asi nevystačí. Dalšív seznamu. Rei. Konečně se někdo ozval. "Pomoc! Pojď prosím tě rychle k fontáně u parku. Víš kde to je?!" Snažila jsem popadnout dech. Už nemůžu. Ten chlap mě chytl! Ne! "Jo vím! Hn..." Chlap mi sebral telefon a hodil ho někam do křoví. "Si zlobivá." Děsivě se usmál. Vzal mě silně za paži a táhl mě kamsi. "Au!" Bolelo to. Debilní ***** ******* ******** ********! (Pozn. aut.: Vzhledem k velmi vulgárním a dosti neformálních výrazů jsem musela tento text vycenzurovat. SUKINA reakce: Ale ono to bolelo! A přepadl mě! Měj trochu pochopení ty robote!) "Drž hubu." Dal mi facku. Myslím že mi tekla krev. Ten... Dobrá tentokrát se budu ovládat, Yuki! Zavedl mě do jakésiho tmavého kouta. "Co chceš?" Zeptala jsem se ho. "Víš že díky tobě jsem bezdomovcem, ty malá štětko?! Za to tě zabiju." Tshe..! Byla jsem vyšší než on. Ale to je vedlejší. "To není můj problém! Víš kolik úsilí mi dalo abych Only First dostala na první příčku? Vyspala jsem se jen o víkendu. Někdy ani to ne!" Zase se ten týpek divně usmál. "Asi proto že jsi to někde protancovala na diskotékách, co?!" Pomalu se k mému krku nebezpečně přibližoval nůž. Bojím se. Rei. Najdi mě! "Prosím. Nech mě být." Tekly mi slzy. Chci toho ještě tolik zkusit! "NECH TOHO TY KRETÉNE!" Měla jsem zavřené oči. Nevím co se stalo, ale jediné co jsem si uvědomila že jsem seděla na zemi a celá jsem se třásla a brečela. "Suki..." Někdo mě pohladil po vlasech. Ten hlas jsem poznávala. Otevřela jsem oči. "Díky Rei..." Objala jsem ho. Chvíli jsme mlčeli. "Půjdeme domů, dobrá?" Usmál se na mě. Já jen přikývla. Myslím že teď dlouho neusnu.

Na konci.. 00,4

18. února 2013 v 20:30 | Yukiko Ririri |  Povídky
Rei se na mě pořád divně díval. Přišlo mi to že se pořád dívá jen na mě. A Chiga zase pořád sleduje Reie. Tleskla jsem rukama zvedla jsem se. "Tak pojďme. Chci tě vidět." Všichni se zvedli a šli jsme do nahrávacího studia. Měla jsem tu místnost hrozně ráda. Možná proto že jsem tam vlastně strávila skoro celé dětství ještě s celou rodinou. Po pár letech se naši rozvedli a otec odletěl zpátky do České Republiky. Mamku tady nechal i semnou. No... Vraťme se zpátky. "Tak tady nahráváme. Tam máš nástroje, připrav se, my se taky musíme připravit." Mrkla jsem a šla jsem zapnout počítač. Přišel ke mě Eliot. "Myslíš že bude dobrej?" Trochu se pousmál. "Yup." Usmála jsem se. Já a Eliot jsme si vždycky věřili. Byli jsme totiž kamarádi už od dětství. Hodněkrát jsme se pohádali, ale to hlavně kvůli tomu jeho chlastu. Někdy mě opravdu nasral, že jsem měla chuť zavolat jeho tátovi. Toho on totiž nesnášel. Už jako malý si s taťkou nerozumněl a mamka mu umřela když mu bylo deset. Jo měl hrozný život, ale pořád se usmívá. "Už jsem připraven." "Počkej... Jo už můžeš." Jako první začal hrát na kytaru. Přišla jsem za Kazuyou a Nerem. "Co říkáte? Mě osobně se to líbí moc." Kluci se na něj dívali trošku překvapeně. "Osobně.. Tohle jsem opravdu nečekal." "Ani já ne. Je úžasnej!" Kluci byli z něho nadšení. Jen Chiga byl furt vzadu. Nebyla jsem si jistá jestli mám jít za ním nebo co dělat. Nakonec jsem se rozhodla ho nechat být. Musí si přece zvykat i na nové věci. A to že jich ještě bude! "Ok Reii. Teď klávesy." Vzkázala jsem mu. Ještě chvíli hrál, chtěla jsem ho už trošku napomenout, ale po chvíli se už přesunul ke klávesám. V těch jsem se zase vyznala já. Hrála jsem na klávesy a trochu jsem i zvládala bubny. Měl vážně talent. "Ok, ok. To stačí. A teď bude to nejlepší nakonec." Rei trošku zčervenal. "Etoo.. Co bych měl zazpívat?" "Něco." Uchechtl se Chiga. Zamračila jsem se na něj, ale Rei už stál před mikrofonem a připraven. "Můžu?" Zeptal se. "Jo, jo." Snažila jsem se ho povzbudit. Vím jaký to je. Ten pocit že byste se radši propadli do země. Jo je to strašný. "Mitometeta..." Nevěděla jsem jak to udělal, ale jeho hlas mi způsobil naprostou husinu. Bylo to úžasný! Tak čistý hlas jsem dlouho neslyšela! Dokonce ani Chiga není dobrý jako Rei. No dobře. Chiga je taky super zpěvák, ale tohle! Tady to bude ještě zajímavý...

Gosick

13. února 2013 v 19:01 | Yukiš |  Anime
Gosick je hodně zajímavé anime. Je to taková detektivka. Původně jsem si myslela že půjde jen o velký příběh, ale ve skutečnosti se skládá z různých malých příběhů. Hlavním hrdinou je Kazuya. (Jaká náhoda, přeci jen mi to jméno v mé povídce přišlo povědomé. :D) Ten roku 1924 přichází do Saint Marguerite jako výměný student. Seznámí se se zvláštní dívkou Victorií, která je velmi chytrá, dokonce nechodí ani na vyučovaní, radši si čte knížky v knihovně. Díky její bystrosti se rozluští spoustu záhad, které by snad nikdo nikdy nevyřešil.

Myslím že tohle je hodně promyšlené anime, které dalo hodně práce. Opravdu by mě nikdy nenapadly takové příběhy jako v Gosick. Všechno je domyšlené do posledních detailů. Osobně si myslím že by to asi neměli vidět slabší povahy a děti. Je to trošku psycho anime. :D Ale to je jen můj osobní názor.


Chobits

13. února 2013 v 18:50 | Yuki Ri |  Anime
Nevěděla jsem čím začít tak jsem se rozhodla že to vezmu podle mého superdémonského seznamu na webu. :D

Chobits je hodně roztomilé anime nad kterým se určitě zasmějete. Hlavní postavou je Hideki. Nevím jestli to píšu správně, tak mě omluvte dlouho jsem to anime neviděla. Ten se pokoušel dostat na vysokou školu, to se mu ale nepovedlo a tak jde na přípravku v Tokyu. Tam se seznámí s persocony. Persocony jsou něco jako roboti, jsou velmi roztomilí, ale drazí. To si Hideki nemohl dovolit. Jednou se vracel domů a objevil dívku v odpadcích. Za chvíli zjistí že je to persocon a že je něčím zvláštní. :)) Nechci spoilerovat. Budete se na to muset mrknout.

Můj názor: Tohle anime se mi moc líbilo, ale nezařadila bych ho mezi nejlepší. Příběh byl zajímavý, kresba propracovaná a tak všechno bylo perfektní, ale přeci jen mi neuvízlo v srdci jako jiná anime. :)



Moje kecy část 8.

13. února 2013 v 13:56 | Yuki Ri |  Moje kecíky
Konichiwa! :3
Včera jsem tady nic nenapsala. Gomene!! Nebyl čas, obdivovala jsem krásu plakátu An Cafe! Hai, mám plakát An Cafe. Kawaii x) Nemůžu se na něj vynadívat, páč asi nikdy už takovej plákat neseženu. Ale nevěděla bych o něm kdyby mi to neřekla Téér-chan! Arigato gozaimashita! Jinak jsem si včera ještě koupila nový stíny. Moc se mi líbily, ikdyž se ke mě absolutně nehodí! Co už. ')) Nemám ani pořádně co napsat. Nevadíí. Jo a poslechla jsem si pár písniček od Versailles. Zdá se mi to trochu kombinace rocku a klasiky. :D Nemyslím si že bych je nějak extra poslouchala, protože mě zas nějak extra nezaujali. Ještě jsem chtěla zmínit, že moje shlédnutá anime se jaksi pořád nechtějí pohnout. Víte nejde mi shirai! Nevím proč! Nebo spíš jde mi ale nejdou mi videa, nebo se to šíleně seká! Třeba jsem chtěla shlédnout Kuroshitsuji (píše se to tak? :D) a nic! :'( Béééé..! Taky jste si všimli že už mám druhý díl povídky. Chtěla jsem ho napsat včera, ale neměla jsem nápady a poté jsem jela do Prostějova. No nic. Já mizím. Jdu s pesánkem ven. Má něco s bříškem pořád blinká. :'( Tak se jdeme vyvětrat! ;)
VO Yuki Ri ♥ ♫

P.S. Je možné že dnes bude první recenze na anime! x)

Na konci.. 00,3

13. února 2013 v 13:17 | Yukiko Ririri |  Povídky
Omlouvám se pokud bude pozadí písma bílé, psala jsem ve Wordu. :) Ať si někdo nemyslí že to kopíruju. :D Ale jak to vidím, tak je bude asi akorát trochu větší písmo. ;) To už snad přežijete.

Nevěděla jsem co dělat. V krku jsem měla knedlík a mé ruce se nechutně potily. "Řekni mi o sobě všechno." Rei mě zabarikádoval svými dlouhými pažemi ke zdi. Byla jsem prakticky bezmocná. Zkusila jsem pár chvatů, ale byl rychlejší. "Dobře. Jen si prosím tě tady sedni." Byla jsem rozhodnuta mu to říct. Nevím proč jsem v něm cítěla takovou důvěru. "Nejsi nějakej paparazzi nebo tak něco?" přeci jen jsem nestála o zbytečné problémy, žila jsem si život na který jsem si už docela zvykla. "Ne, to fakt ne. Tihle lidi se mi hnusí." Roztomile se usmál. Ty jeho oči byly naprosto božský, mohla jsem se na ně dívat klidně celý den. Radši jsem si sedla do starého zašedlého křesílka naproti němu. "Víš tohle je pro mě dost nepříjemné téma. Radši ti to ukážu." Díval se na mě trošku vyděšeně. Byla jsem nervózní, zpívat jsem dlouho nezkoušela, protože mi to doktor výslovně zakázal. "Music is my life..." Snažila jsem se pokračovat, ale už po pár dalších slovech mi začalo nesnesitelně pálit v krku. Tohle jsem neměla dělat. Svalila jsem se na zem v nesnesitelných bolestech a křečích. Rei přiběhl ke mě. "Co se děje? Mám zavolat doktora?!" Posadil mě. Začal vytahovat mobil z kapsy, samozřejmě jsem mu v tom okamžitě zabránila, doktor by mě asi zabil kdyby zjistil že jsem se snažila zpívat. Pořád mě v krku bolelo, ale bylo to o hodně lepší. Chvíli jsem nemohla mluvit. Pokusila jsem se poprosit o vodu. Rei okamžitě pochopil a podal mi ji. "Nechtěla jsem aby mě všichni litovali a tohle mi přišlo jako nejlepší řešení." Už jsem mohla mluvit, ale spíš jsem chraptěla. "Nejlepší řešení? Mě se to zdá jako nejvetší krávovina." Najednou se rozletěli dveře a Chiga měl Reie pod krkem. "Cos jí udělal?!" Už vytahoval pěsti. "Stop! Nic mi neudělal! Zaskočilo mi." Chiga se na mě divně zamračil, ale pustil ho. "Zaskočilo? Proto sedíš na zemi a nemůžeš mluvit?" Snažila jsem se vymyslet nějaký plán, na který by mi nemohl nic říct. "A taky jsem nachlazená. Přece víš že kašlu od víkendu. Tak klid." Stoupla jsem si, mezitím přišel zbytek skupiny. "Tak o čem jste si povídali?" Usmál se na mě Eliot. Měla jsem chuť mu dát jednu přes hubu. Toto neměl vytahovat. "Zjistili jsme že můj strýc zná její matku." Pronesl naprosto v klidu Rei. Já jen jak hlupák přikyvovala. "A to je to takový tajemství?" Tentokrát se do toho začal plést Nero. "Nechci se o tom bavit!" Vykřikla jsem, sice jsem pořád trošku chraptěla. Kluci ihned pochopili že se do toho nemají plést. Tohle byl jeden z mých varovných signálů, který oni dobře znali. Celkem jich bylo pět. První když jsem zařvala aby se uklidnili, druhý aby se do toho nepletli, třetí když jsem pořádně bouchla do stolu až jsem tam potom měla modřinu. Čtvrtý a pátý jsou takové unikáty, které jsem zatím naštěstí nemusela použít. A taky doufám že je nikdy nebudu muset použít, protože jsou trošku drastické. "Ok, vrátíme se a trochu se seznámíme, souhlas?" Všichni měli najednou na svých tvářích úsměv. Kromě Chigy. Kluci už odešli, Chiga šel až poslední, počkala jsem si na něj. "Děje se něco?" Zeptala jsem se ho. On se jen ušklíbnul a šel dál. Chtěla jsem ho zastavit, ale nakonec jsem si to rozmyslela.
"Takže se seznamováním začneme u mě. Moje jméno je Suki Murikawa. Jsem z Japonska, ale můj táta pochází z České Republiky, kde žije. Je mi 22 a jsem vaše manažerka. Taky se starám o skládání písniček a choreografii. " Usmála jsem se na Reie."Tak, teď nám řekni něco o sobě." Pobídla jsem ho. Byl trochu nervózní. No ani se mu nedivím. Někdo ho dotáhne do nahrávacího studia, a pak se ho zeptá jestli nechce hrát s čtyřmi otravy, který se furt hádají. "Mé jméno je Rei. Jsem z Japonska, je mi 21. Hraju na kytaru, na klávesy a trochu zpívám." Usmál se. Na řadě byl Eliot. "Já jsem nějákej Eliot. Je mi 22, alkoholik a bubeník skupiny Only First." S tím alkoholikem měl Eliot pravdu. Večer se s ním nikdy nedalo rozumně mluvit. "Mé jméno je Kazuaya. Je mi 20 a jsem nejmladší ze skupiny. Hraju na baskytaru. A jsem z Japonska, ale to asi všichni." Usmál se. Čtvrtý byl Nero, málokdo o něm něco věděl, protože nerad o sobě mluvil. Ovšem byl druhý nejoblíbenější z Only First. "Říkej mi Nero. Je mi 22, kytara, kuřák, Japonec." Jako vždy když mluvil musel si hrát se šňůrkami od mikiny. Poslední byl Chiga. Upřímně jsem byla zvědavá co vyvede. Vždycky něco vyvede. Slavnostně si stoupnul. "Jmenuji se Chiga. Je mi 23 let a jsem nejslušnější, nejchytřejší a nejúžasnější člověk z téhle skupiny, že Suki?" Mrknul na mě a pokračoval. "Já jsem tady zpěvák. Ještě se ti chci omluvit za to předtím. Nechci příjd o naši nejlepší manažerku. Nikdo jinej by nebyl schopný se o nás postarat." Zamračila jsem se na něj. "Máte jen jednu manažerku." Ušlíbla jsem se. "No a co?" Radši jsem nad tím mávla rukou. Nebudu se sním hádat, je to zbytečné. Chiga se posadil. "Tak jo a teď tě prozkoušíme. Zahraješ na kytaru, klávesy a zazpíváš, ok? Musíme vědět na čem jsme." Usmála jsem se na Reie.

YOHIO

11. února 2013 v 17:12 | Yuki |  Moje kecíky
Tak jak jsem si myslela, je ze Švédska. Není to japonec, ale vlastně jakýmsi "stylem" patří mezi j-rockery. Nebo spíš to jsem se dočetla. :)) Taky jsem se dozvěděla že začal ve 14 psát songy. Mě osobně se líbí jeho písničky moc. ♥ Jak už jsem se zmínila je strašně sledkej. Prostě kawaii! :3 A taky jsem se dozvěděla že zrovna on dal Seremedy dohromady. Arigato, aspoň mám co poslouchat. :D A hraje na klavír a kytaru. Na klavír začal hrát už v 6, ale na kytaru "až" v 11. Tak abych jenom "nežvanila" dám tady jeho pár obrázků. :33

Hai, je to pořád jedna osoba. ;3 Tak zatím, jdu dodělat povídku.
VO Yuki Ri ♥

Seremedy- YOHIO

11. února 2013 v 14:43 | Yuki |  Moje kecíky


Určitĕ nĕjaký fanda Visual Key zná nebo narazil na skupinu Seremedy, ano zní to velmi divnĕ. =^^=
Nejradši mám jejich písničku No Escape, ale úplnĕ miluju písničku Our story od YOHIO. ^^ Je tak sladkej. Ve klipu No Escape byl převlečenej za holku. Poprvé mĕ vůbec nenapadlo že je to kluk. :D Ale co mĕ zaráží je to že by to mĕl být japonec, opravdu mi tak nepřijde. Ještĕ to prostuduju. :D =^^=

Moje kecy část 7.- Hotovo!

10. února 2013 v 19:44 | Yukiko |  Moje kecíky
Takže je 19:42 a už máš dess hotový! Spokojenots není příliš dobrá, ale ani zlá. :3 Původně to mělo vypadat jinak, ale protože jsem... To je na dlouhé vyprávění. :D Takže pokud se vám dess líbí jsem ráda, pokud ne chápu to. ;)

VO Yuki Ri

Moje kecy část 7.- My dreams..

10. února 2013 v 18:35 | VO Yuki Ri |  Moje kecíky
Jednou se mě kamarádka zeptala co bych si nejvíce přála. Samosebou se mě ptá i mamka, ale to je takové jiné. To spíš musíte jí říct něco co se dá splnit. Ještě aby ne, no. :)) Mám ale štestí že moje mača se snaží splnit co mi na očích uvidí. To nemůžu zapřít. Přeci jen musím být trochu rozumná (což mi v tomhle věku moc nejde) a být ohleduplná (taktéž bod mrazu) Tak napíšu to napíšu následovně. Splněná přání a nesplněná. :)

SPLNĚNÁ:
  • Pes
  • Navštívit Paříž (5. vysněné místo)
  • Mít streetboard (+se na něm naučit)
  • Mít tablet (Původně jen na malování, ale ten internet se prostě nezapře :D)
  • Vlastnit nejmíň 5 mang
  • Mít kontaktní čočky
  • Zapomenout na problémy (nechci dál rozebírat ;))
NESPLNĚNÁ:
Jelikož mám ráda Japonsko a Koreu tak to budou hodně dlouho nesplněná přání. Závidím těm co se tam mohli podívat. Myslím že tento seznam bude hodně dlouhý.
  • Navštívit :Londýn, Tokyo, Seoul, Čínskou zeď (ano, fascinuje mě)
  • Jít na koncert: Big bang, 2ne1, Diaura, Alice 9 (opravdu nespnitelné, protože už vlastně neexisují) AN CAFE!! An Cafe je jedno z nejdůležitějších. Dále Asu Natsuko a R Shitei.
  • Chci aby se Bou vrátil, protože tam patří. Jeho fanynky ví. :'(
  • Chci dokončit mojí povídku, tak abych nemusela psát. :D
  • Chci mít plyšáka Pikachua
  • Chci plyšáka Suzuki (Junjou Romantica, Yaoistky určitě ví. :3)
  • Chci longboard
  • Chci bydlet daleko od ČR
  • Chci jít ke kadeřnici :'(( :DDD
  • Chci být chytrá :D (Další nesplnitelné přání)
Je toho víc, ale nechci to vypisovat, protože to už je až moc soukromé. Dobrá kecám, jen jsem líná. -_-
VO Yuki Ri a děkuji W. za tuto inspiraci, abych to sepsala. Jen smůla že neznáš můj blog. Tvoje smůla milášku. :D :*